Musím říct, že ač jsem zásadní životní změnu naprosto očekávala, žít ji je něco úplně jiného. Manžel je naštěstí ten chlap, který si rád vyzkouší i péči o mimčo, bere to jako velké dobrodružství. Ale samozřejmě si z toho vybírá, co má radši, a taky tam má tu pojistku, že když "se mu nechce", je to ještě na koho přehrát (= já). Tenhle luxus už si já dovolit nemůžu.
Naše malá je sotva lezoucí kojenec, tak zatím předvádí dokonalou závislost na mamince. Bez ní se nikam nehnu (s výjimkou hodinky nebo dvou, kdy hlídá táta). Babičky hlídací nemáme. Tak si zatím říkám, že největší změna je to totální podřízení vlastního života rytmu někoho jiného a velké omezení kontaktu s lidmi. Že jsem s tím počítala mě moc neutěšuje, ale nezvladatelné to taky není.