Přidat názor k článku Jsme tři a všechno je najednou jinak…

Teď budu asi potvora, holky, ale nic mě nepotěšilo jako to, že někdo s vypravováním dětí má taky takové problémy jako já . Celkem 3x (2x to ustojím, o víkendu je to na babičkách nebo tátovi ) do týdne dostávám depky, že to vypravit dvě děti (3 a 1 rok) ven je pro mě takový problém. Starší si chce hrát a mladší, jen vidí kus oděvu začne řvát a vzdalovat se mílovými kroky. Takže nejdřív po dobrým, pak přiostřuji a ve finále křičím na staršího, že jestli se neoblíkne (sama už pomalu v bundě a potící se jak parní lokomotiva) tak uvidí ten mazec (asi to, že ho ještě neviděl, s ním absolutně nehne) a mladšího vzpouzející se kluzkou chobotničku rvu do kombinézky za jejího řevu, při kterém sousedi už musí volat sociálku . a to budeme se vypravovat od února na čas do školky, takže si to absolutně neumím představit , doufám, že paní učitelky budou přimhuřovat očka, když nedorazíme na čas, jinak teda si to radši ani představuji