Přidat názor k článku Jsme tři a všechno je najednou jinak…

no to je právě to, čeho jsem se bála, ale zjistila, že to není pravda - děti jsou prostě taky lidi, žádné vysocerozbitné božstvo, samozřejmě se přizpůsobíme jejich věku, nicméně se nepos.reme, že máme děti a nerezignujeme na ostatní život. jako naši rodiče dělali různé aktivity s náma, my je děláme s našima dětma.

zatím máme 2 děti a je to ok. okolo nás máme rodinky od bezdětna přes těhotno až po 3 děti - a až na jednu rodinu všem všechno jde, včetně zimí dovolené na horské chalupě, kde se svítí petrolejkou, voda se taví ze sněhu a všechno včetně dětí, kojenecké vody a jídla se tam nosí 5 km do kopce na běžkách (pro věci chodí chlapi na parkoviště do auta poté, co jsou nanošeny děti a základní potraviny a psovi jsme pořídili kapsy na boky, ve kterých si nosí granule a ručníky na utírání tlapek) - tohle beru asi jako organizačně, nervově i fyzicky nejnáročnější akci, kterou provozujeme.

všechny rodiny vymyslely, jak to jde, jen jedna vymyslela, proč to nejde - takže je to nejspíš o lenosti, nebo nechuti či strachu komplikovat si život a modelu z vlastního dětství - nevím jak to přesně vyjádřit. nechci se tím nikoho dotknout, každého život je jeho věc a nikomu náš styl nevnucuju - reagovala jsem původně na ten článek, který podle mě vyzníval zbytečně katastroficky