Přidat názor k článku Děcka, jdeme ven!

takže se s maminkama s dětma stýkám, vídáme se na hřištích, momentálně na svazích s bobama, děti se znají, ale nevím, jestli to vydrží a mám i strach až budou větší je pouštět ven. Sama jsem vyrůstala na kraji menšího města, byli jsme furt venku pokud to šlo. V 5 jsem lezla na stromy jak veverka a nikdy jsme se jako děcka venku nenudily. Jenže tam když projelo auto byl svátek, cizího člověka by tam hnedka místní zpozorovali a tak jsme byli relativně v bezpečí. Byla bych ráda, kdyby moji kluci měli kamarády i vedle v baráku a chodili s nima si ven hrát, aby "nesmrděli" jen doma. Ale i tady na sídlišti taky vídám kluky ve věku 8-12 jak tu lítají a hrají si, takže si myslím, že je toho míň, ale stále to je. Jak psala autorka, samozřejmě, je víc strachu, víc zájmů, větší možnosti. Uvidíme.