Přidat názor k článku Děcka, jdeme ven!

Bydlím totiž ve stejném domku, kde jsem bydlela i v dětství... děti jsou zatím moc malé, abych je mohla nechat venku bez dozoru, ale ty časy, co jsem zažila já, se už stoprocentně nevrátí... v ulici přibylo rodinných domů a tomu neúměrně i aut... hrávali jsme si zcela běžně na ulici a bylo vzácné, když naši hru přerušilo projíždějící auto! Teď? Většina rodin má auta nejmíň dvě a zejména mladí a nově přistěhovaní bez nich nedají ani ránu. Málem mě polilo, když noví sousedi vyrazili na dětské hřiště autem (toto hřiště je totiž asi 400 metrů od konce naší ulice). Kromě toho, že provoz zhoustl, jezdí někteří po ulici jako střely, a to mají sami malé děti, tak by jeden čekal, že budou mít trochu rozumu a pochopí, že v takové rychlosti by asi stěží ubrzdili, kdyby jim z některého domku dítě vyběhlo na cestu... Nechci kverulovat, ale je fakt, že článek autorky ve mně vyvolal určitou nostalgii... "Je jiná doba..." komentoval by to nepochybně můj manžel slovy ze známého českého filmu...