Bydlíme na kraji Prahy (dřív to byla samostatná vesnice) a tady děti tak od 6-ti let ven sami chodí. Teda ne, že by šli nazdařbůh a věděli, že nějakýho kamaráda vždycky potkaj, ale většinou se domluví s nějakou kamarádkou ve škole, že se sejdou na hřišti, na kopci s bobama,... Většinou mi dcera (9 let) řekne, kam jde, ale někdy pak pokračují jinam. Pod dohledem není. Chci, aby byla na mobilu (má ho asi rok, co začala sama jezdit MHD na kroužek)nicméně ho často zapomene doma.
Ale když si vzpomenu, jak jsme se asi tak v 11-12 letech vybavovaly s kámoškama s dělníkama, co v obci kopali kanalizaci a plyn a vodu a jak jsme se bavili přeskakováním těch výkopů,.... Musím věřit, že její anděl strážný je jak Schwarzenegger.
Předchozí