Co se týče stavu, v jakém se děti vrací domů, mám jednu hezkou vzpomínku - hrály jsme si s kamarádkou na staveništi (nesmělo se tam) a objevily jsme pod odkrytou zeminou zajímavou růžovou hlínu. Vydolovaly jsme ji a vyráběly z ní hrnečky, korále, všechno možné. Domů jsme došly obalené tou hlínou, měly jsme ji i ve vlasech, oblečení bylo spíš na odpis než do pračky. Máma děsně ječela. Ale hlavní katastrofa ještě přišla - dala jsem ty výrobky uschnout k topení, ale ony se po uschnutí rozpadly a všude byl jemný růžový prach, po celém bytě
V té době mi bylo asi 9, v té době bych asi dceru v dnešní době fakt samotnou venku nenechala. Navíc na to staveniště jsme šly přes zákaz.