Přidat názor k článku Děcka, jdeme ven!

Taky s nostalgií vzpomínám na dobu svého dětství, kdy jsme se nemohli dočkat, až zmáknem úkoly a vypadnem ven z domu...
Vraceli jsme se až na večeři a naši rodiče ani nevěděli kde a s kým vlastně poletujeme po blízkém i vzdáleném okolí. Naši generaci nikdo nemusel k pobytu venku ponoukat, spíše nás za deště težko udrželi doma
Doba se bohužel mění a jako budoucí mámu (aspoň doufám ) mě mrzí, že naše děcka tuhle "volnost pohybu" těžko poznají s ohledem na zásadní změny, které ve společnosti proběhly.....
Problémem jsou řidiči bez hlavy a kouska zodpovědnosti (zvýšený provoz sám o sobě by tak nevadil, kdyby za volantem seděli jen ohleduplní lidé), dealeři drog schopní rozbalit svůj "stáneček" přímo před školním vchodem, problémem jsou bandy výrostků, kterých si v rodině příliš nevšímají a oni jsou pak z dlouhé chvíle schopni mladším či slabším nabančit do bezvědomí, problémem jsou pedofilové a jiní úchylové (promiňte mi ten výraz, ale jiný mě nenapadá, vím, že ti lidé jsou nemocní, ale nejsou na hlavu, takže pokud by byli soudní, brali by léky a byli sledovaní lékařem), o jejichž pobytu, pohybu a činech dnes bohužel nemá policie ani potuchy a zjistí to, až je něčí dítě nalezeno v lesíku pod listím...
Tyto obavy naši rodiče mít nemuseli, hajzlíci byli v pasťáku, dealeři ve vězení a pedofil se denně musel hlásit na policii v místě momentálního bydliště...
Pro naše děti je to škoda...několikanásobná...my jsme se večer nebáli, oni se bojí, my jsme nebyli zvyklí mít rodiče furt za zadkem, oni mají, byli jsme v mnohém daleko samostatnější,kreativnější, uměli jsme si pohrát se dvěma obyčejnými klacky a kouskem hadru , neseděli jsme pořád u playstationu,neměli většinou nějaké to kilo navíc, znali jsme v okolí svého bydliště každý strom (ze kterého jsme dokázali viset hodiny..moje neteř už na strom ani nevyleze, neumí to :-( ) a každý lesní chodníček.
Možnosti vyžití dětí bez dozoru dospělých žádný kroužek nenahradí, neb toto nabízelo mnoho zkušeností bez "mentorování" dospělých o tom, co se dá a může a naopak, byla to nenahraditelná škola vlastních pokusů a omylů, doprovázená rozbitými koleny (které nás většinou neponoukaly k srdceryvnému řevu, neboť to bylo "normálka")či nějakou tou zlomeninou v horším případě, roztrhanými tepláky... a dneska je daleko více úrazů dětí...
Bohužel zřejmě není návratu...ani pro rodiče, ani pro děti...