Za námi budovali obchvat a bylo třeba podtunelit přejezd pro vlak. Tak přeložili koleje, udělali výhybku, v klídku vybudovali most a pak tam ty koleje vrátili. Když byly složené na hromadě, šla si tam dcera (v té době asi 5 let, školková) s kamarády a kamarádkami hrát. Pražce byly ale čerstvě napuštěné thérem. Naše dítko odešlo se slovy: "Mami, co si mám vzít na sebe, abych to mohla venku umatlat?" Nafasovala postarší oblečení a šla. když se vrátila, tak montér po 12-hodinové šichtě bych považovala za ČISTÉHO!!! Hadry putovaly do kotle, dítko jsem vydrhla Solvínou po celém těle. Nenadávala jsem, stejně měla oblečení, co mohla beztrestně zničit. Podle řeči ostatních byla JEDINÁ, kdo za to doma nedostal. Ostatní dostali přísný zákaz si chodit hrát na kolejnice, naše dítko to tam samotné nebavilo, tak tam taky nechodila.
Razím jednu zásadu: dítko má mít "lepší" oblečení, do školy, do divadla, na návštěvu. A pak povícero oblečení, třeba ze sekáče, co může beztestně zničit. To má na pomoc při práci a na lítanec venku. Taky jsem NIKDY dítko netrestala, když ho roztrho, umatlalo... Jo, když ničilo to lepší, řvala jsem jako tur.
Předchozí