Přidat názor k článku Děcka, jdeme ven!

Já jsem teď už taky z vesnice, ale bydlela jsem ve městě asi 30 000obyvatel a trošku bokem, do školy a centra 2km chůzí. Nepamatuju se, že by mně někdo do školy vodil, ale asi jo, i když o 4roky starší sestra se mně vždycky střepala: Nedolízej, apod. Jelikož taťka dělal na směny a mamka byla dlouho na mateřské, ale chtěla si to hodně ulehčit, tak jsem do žádných kroužků nechodila, takže zbývalo jenom běhání okolo baráku, kamarádů jenom pár . Mělo to pár pozitiv:naučila jsem se všude běhat - ty 4km denně a taky jsem ráda četla a k tomu jsem moc lidí nepotřebovala. Naši měli o mně strach protože cesta vedla kolem parku a i když jsme měli auto, tak to bylo určeno k jiným - pracovním věcem.
Nyní žijeme na vesnici, která má asi 150 obyvatel, bohužel ani obchod ani hospoda tu není. Pro děti je tu tak akorát kulturní dům - akce asi 2xročně + hřiště na fotbal a tenisový kurt. S manželem máme každý auto, protože on ráno vypadne a nevím, kdy se vrátí. Nejbližší škola 2km ale jen do 5.třídy, děti budou muset dojíždět do města - asi 6km a jelikož je čeká cesta přes celé město + 2přechody frekv. i když policajti ráno pomáhají, tak ze začátku je budeme muset určitě vozit řekla bych tak nejmíň rok až 2. ale určitě jim chci dopřát to, co jsem já nemohla, když je to bude bavit a budou na kroužky penízky.
Naštěstí ti starší 6 a 4,5 si zatím vystačí sami, protože celou vesnicí vede cesta, takže je prostě vypustit nemůžu, pouze když pro ně příjdou starší kamarádi od sousedů a i to nemám jistotu, že se jim opravdu nic nestane. Ale říkám si, že nemůžu být na ně tak upnutá, musím jim dát trochu volnosti, protože stát se jim může něco i na dvorku nebo v zahradě.