Přidat názor k článku Děcka, jdeme ven!

To je přesně ono. Přehnaná úzkost, protože známe moc hrozivých historek. Já si třeba každoroční souhrn fotek pohřešovaných dětí neprohlížím. Proč bych to dělala? Pomoct nemůžu, jen mě to vyděsí. Ono se obecně na tvé argumenty nedá celkem nic říct, všechno je to pravda, ale v takovém stresu se přece nedá žit. Nemůžeš děti držet ve zlaté kleci. 1000x je uchráníš, po tisící prvé se může něco stát.
A myslím, že se dá riziko snižovat i jinými zpsůsoby, než že prostě děti ven nepustíme. Třeba že jich bude chodit víc pohromadě...

A ještě k těm historkám: připomnělo mi to historky o porodech. Poslouchat / číst příběhy hrozných porodů je imho cesta, jak mít hrozný porod sama. Z toho strachu, který historky nutně vyvolají.

Neříkám, že člověk má rizika ignorovat. Ale nic se nemá přehánět.