Přidat názor k článku Děcka, jdeme ven!

Souhlasím, ale děti z Bullerbynu jsou dost zidealizované

Jinak každá mince má dvě strany, já jsem se nalítala venku fakt hodně, ale do kroužků jsem nechodila vůbec. Přitom byla velká nabídka všeho možného i zadarmo ve škole. Naše to ale vůbec nezajímalo, prothlásili, že na sport jsem levá, hudební sluch nemám a malovat taky neumím, tak kam bych chodila, byl by to jen ztracený čas. Učit jsem se nemusela, stačil mi výklad ve škole a měla jsem samé 1. Tak jsem se flákala s podobně postiženou kamarádkou po ulicích, parcích, ale i opuštěných domech a zahradách, kde se scházeli např. feťáci (ano, už i tehdy byli). Vzpomínám na to ráda, ale pak jsme obě měly problémy na SŠ, kde už nám ten čas přišel moc organizovaný a VŠ jsme nezvládaly vůbec, když jsme nemusely, kašlaly jsme na to a pak to honily v šibeničních termínech. Byly jsme zvyklé mít spoustu času a kromě docházky do školy a nějaké té pomoci doma nemuset nic. My jsme se totiž spolu bezcílně poflakovaly ještě na té VŠ
Většina spolužáků na kroužky chodila, protože ta nabídka ve škole byla velká. A holky chodily ještě do hudebky, některé na výtvarku, protože to rodiče považovali za užitečné a už i tehdy byly snahy to poflakování venku nějak omezit.

Manžel je z vesnice a tvrdí, že lítání venku bylo tolerované jen dětem, které byly malé na práci a že to spíš bylo proto, že rodiče na ně neměli čas. Jakmile mohli makat doma, tak lítání po škole přestalo. MM musel od cca 12 let zastat práci dospělého chlapa a mělo to přednost i před učením.