Přidat názor k článku Děcka, jdeme ven!

Ecim, takových rodin je hodně. Můj manžel zažil něco podobného, do dneška vzpomíná, jak ho rodiče nechali odvézt do nemocnice, kde se jim nechtělo ho přijmout, že se to dá zvládnout doma. Tchán si dupnul, že on nemá čas se starat o chcípáka a že kvůli němu přece nebude vytápět barák (měl zápal plic). Takže byl tři týdny v nemocnici a prý si to tam užíval, neb nemusel mrznout a směl se dívat na večerníček.

A já když jsem se přivdala, tak jsem jenom valila oči, když mi tchýně zakázala se učit dřív než za tmy (dělal sjem tehdy ještě VŠ) a zamkla mi skripta. To jsem měla týden před poslední státnicí a týden před tím jsem u nich makala na poli jak barevná!!!

Manžel do dneška cítí následky toho, že si nikdy nesměl číst, chodit do divadla atp. A lítat po dědině? Neexistovalo. Teda existovalo - až byla VŠECHNA práce udělaná, takže tak dvakrát za léto to vyšlo.