Valkýro, chápu. I když mám pocit, že jsem mnohem víc "pečovací" než Ty (není to myšleno jako urážka), tak bych to takhle také nechtěla.
Domnívám se, že
1.Je správný model dospět - odstěhovat se od rodičů - založit vlastní rodinu.
2.Ten, kdo se do společného domu přivdá nebo přižení, si tam pak napořád připadá jako vetřelec a páté kolo u vozu.
3.Ten, u jehož rodičů se žije, je pěkně "mezi dvěma mlýnskými kameny", protože když je problém, tak to slízne od rodičů i od partnera.
U svých dětí budu jednou trvat na tom, aby se do určitého věku odstěhovaly, vždy se budou muset podílet na domácích pracech a jakmile začnou vydělávat, budou muset přispívat do rozpočtu.
Jinak vím, že ona to není sranda se osamostatnit, když člověk dostuduje, nic nemá, ví, že od rodičů nic nedostane, má začátečnický plat a navíc je třeba ženská a ví, že jednou bude chtít být pár let na MD. To si pak člověk rozmyslí, jestli dá většinu platu za nějaký podnájem nebo jestli ještě chvilku bude žít u rodičů a peníze si ušetří.
Předchozí