Přidat názor k článku Dneska zlobit nebudem...

"...dneska zlobit nebudem."

Zaujala mě konstrukce, podle které touto větou zařazujeme své dítě do kategorie "zlobivých dětí", resp. zaujal mě myšlenkový postup, kterým k tomu autorka došla. Pro zopakování: Dneska nebudeme zlobit, tj. jindy zlobíš, tj. jsi zlobivý. Je to možná z mé strany takové slovíčkaření, ale nemyslím si, že lze dát jednoduché rovnítko mezi "dneska zlobíš" a "jsi zlobivý". Prvním výrazem totiž hodnotím konkrétní činnost dítěte (podobně jako "tos ale krásně namaloval"), zatímco druhým výrazem se snažím ocejchovat jeho osobnost (jako "ty máš ale talent na malování) - to přeci není totéž. I hodné děti přeci občas zlobí (odmysleme si ty půlroční miminka): vyhodí hlínu z květináče, i když už stokrát slyšely, že na něj vůbec nemají sahat, vztekají se v předsíni na podlaze zrovna ve chvíli, kdy je nutně potřebujete obout a chytit autobus nebo se už po padesátépáté vrátily k troubě, ve které pečete kuře, i když celé dopoledne opakujete, že "pálí". Prostě dělají něco, co maminku/tatínka přivádí k šílenství nebo k pláči.

Ze svého pohledu (tj. z toho, jak já chápu význam slova "zlobit") tedy nevidím nic špatného na tom, že "dneska zlobit nebudem". Autorce ale rozhodně přeju úspěch s jejím alternativním veršíkem a hlavně úspěch v tom, aby svoje dítko vychovala tak, jak si to přeje. Hodně štěstí.