Přidat názor k článku Dneska zlobit nebudem...

To mi připadá jako trošku divný pojem. Citlivá a necitlivá výchova. Jasně že citlivé maminky vychovávají jinak než poněkud ráznější povahy; obvykle zase na ně číhají jiná úskalí, např. ve vedení k samostatnosti a k určitým nárokům na dítě.
Trošičku mi taková "adorace citlivosti" zavání "dětskou modlou".

Ale taky to může být tím, že mé děti jsou ve věku, kdy bych s tak citlivým přístupem, o jaký myslím jde autorce, nedosáhla toho, co po nich chci.

Jiná věc je, že pravidla typu "nehodnotím tebe, ale chování", "neříkám, co nedělat, ale co dělat" jsem měla celkem zažité z domu - rodiče mi nikdy neříkali, že já jsem taková a maková a podobně. Považuju je za velmi dobrá pravidla.

(A teď zrovna vidím v duchu kamarádku s jejími dvěma hodně akčními synky, "jak z divokých vajec" a uvědomuju si velmi dobře, jak jsou různé děti různé )

Na druhou stranu je hezké přečíst si o ideálech, jak vychovávat děti, které jsem taky měla, když bylo mé první dceři rok a půl, a zamyslet se, co mi z nich zůstalo, co mě opustilo... a co z toho zůstalo oprávněně a co ne, co opustilo oprávněně a na co bych si měla vzpomenout a vracet se k tomu.