Terko, na tom, co píšeš, je hodně pravdy. Existují ale i děti (třeba já jsem taková bývala), které si příliš berou to, co jim dospělí řeknou, a neadekvátně se kvůli tomu trápí. Závidím některým svým "zlobivějším" příbuzným a kamarádům, kteří ty řeči uměli pustit jedním uchem dovnitř a druhým ven a netrápit se jimi. Možná jsem malicherná, ale třeba sdělení typu "děti mají mluvit jen tehdy, když se jich dospělí na něco ptají a jinak mají mlčet" nebo "když dítě brečí, tak má dostat nařezáno, aby mělo proč" jsem fakt rozdýchat neuměla.
Předchozí