Přidat názor k článku Dneska zlobit nebudem...

Sama mám zkušenost, že veškeré sebezpytování ohledně zrcadlení a hledání chyb nejdříve u sebe, často končí v okamžiku, kdy je matka vystresovaná, nevyspalá, není jí dobře nebo je toho na ní prostě moc. No a potom bouchnou saze a okolí se nestačí divit.
Takže za mně - ano, moje děti zlobí, a zlobením nazývám takové chování, které neodpovídá pravidlům, které jsme jako rodiče stanovili. Svoje děti miluju, říkám jim že zlobí (když zlobí) ale miluju je i v tom případě a věřím, že to cítí. Občas na ně křičím (protože mi na nich záleží), párkrát jsem tu starší i plácla (protože jsem se o ni bála), ale nemyslím že bych z ní vychovala nesvéprávnou bytost. Spíš jsem přesvědčená, že se naučí, že i rodiče jsou jenom lidi, že občas vybuchnou, pak se omluví, že emoce prostě musí ven, a že když se dodržují pravidla, je doma větší pohoda než když se trénuje rodičovská trpělivost. Obávám se, že držet dítě v umělém světě neustálé všeobjímající a všeodpouštějící lásky, způsobí dítěti šok v okamžiku, kdy zjistí, že okolní svět takový prostě není.