Přidat názor k článku Dneska zlobit nebudem...

treba vec, co dela snad kazdy v mem okoli, vcetne milujicich a jinak velmi pokrokovych prarodicu

kdyz dite upadne a breci, zvednou ho, pochovaji a reknou: ukaz, to nic neni, musis davat pozor, nebrec...

mene pokrokovi prarodice reknou: zidle te shodila, pojd ji taky prastit...

a dite rve a rve a rve

diky knize jsem si uvedomila, jak je to desny, a vzpomela jsem si, jak me sr@lo, kdyz jsem uklouzla ve sprchaci (tehotna) a jak jsem se chytala abych nespadla rovnou na zada, hrozne jsem se pomlatila, zaklinila si nohu pod ty zasupovaci dvere a sedrela si maso na kost... pribehl manzel a zacal mi rikat, jak mam davat pozor a co delam a tak podobne - klasika jako na dite - jenze ja nejsem dite a v tom soku a bolesti jsem mu normalne rekla, ze tohle mi teda nepomuze, on se okamzite zarazil a zacal me objimat a jinak mlcel, pak me donesl na postel, zavazali jsme nohu atd... jenze dite ti tohle nerekne
az diky knize jsem dokazala sve reakce zmenit a kdyz se neco diteti stane, nepopiram jeho bolest, prijmu to, reknu to, tebe to boli, vid, ukaz kde - a dite jako zazrakem prestane brecet, protoze na sebe nemusi strhavat pozornost, protoze ja mu nevymlouvam, ze ho to boli, ani mu nerikam ze ma davat bacha, nebo ja ti to rikala...

a takovych veci jhe tam spousta
neni to o vychove ditete, ale rodice