Přidat názor k článku Dneska zlobit nebudem...

Ač to nesouvisí s hlavním tématem článku, k tomu přecházení silnice a tělesným trestům jsem si vybavila článek , který vyšel v nějakém periodiku (tuším v MF Dnes) krátce po útocích na WTC z 11. září. Psychologové tam rozebírali, že podle průzkumů měli větší šanci na přežití lidé impulzivní s hysterickými sklony než racionální kliďasové. Zatímco ti klidní a racionální situaci rozumově rozebírali a trpělivě vyčkávali, až budou mít více informací, ti impulzivní okamžitě prchli. Dále také dokazovali, že v extrémních situacích (požáry, povodně, zemětřesení) měli větší šanci na přežití děti hysterických rodičů, než děti rodičů vše vždy v klidu a racionálně vysvětlujících. Důvodem je to, že dítě komunikuje hodně na neverbální úrovni a často reaguje spíše na tón hlasu a celkové vystupování rodiče než na obsah řeči a podávané informace. Takže klidný rodič přesvědčuje dítě, že má něco udělat a ono klidně vyčkává, argumentuje nebo prostě neposlechne a čeká, co z toho bude (za přirozené důsledky), zatímco rodič impulzivní zakřičí, popadne dítě za ruku a udílí stručné a jasné příkazy. A pokud se jedná o rodiče jinak relativně klidného a vysvětlujícího, ta proměna v chování a komunikačním stylu dá dítěti jasný signál - něco se děje, je zle, musím poslechnout. Pokud dítě vběhne do ulice a matka (jindy klidná a trpělivá)mu dá na zadek, brečí a střídavě ho třeba objímá a bije, mu dá vlastně nevědomky jasný signál - tady šlo o život. Lena psala, že přirozená matka se klidně zastaví v půlce silnice a trpělivě dítěti vše vysvětlí a ukazuje na chodník, aby přešlo. To je ale omyl, přirozená matka v takové chvíli (tedy pokud se dítě šprajcne uprostřed silnice) na něj zaječí, popadne ho pod paži a odnese ho a až v bezpečí na chodníku vysvětluje. Tvoje mamka, Hujko, ti dala svým výpraskem nejlepší životní lekci, protože sis na něj vždycky vzpomněla, než jsi vběhla do silnice. Já nejsem zastáncem tělesných trestů, ale v podobných situacích nevím o jiných výchovných prostředcích, které by byly adekvátní tomu, že mé milované a opečovávané dítě mohlo být v tuto chvíli díky své nepozornosti nebo neuposlechnutí už po smrti.