Vychovala jsem tři děti a musím říct, že teda zlobily. Ukažte mi dítě, které "nezlobí". Takové není ani normální. Ony totiž většinou nezlobí naschvál, i když znám takové, které zkouší, kam až můžou zajít. Autorka je asi nějaká přecitlivělá, já musela řešit úplně jiné problémy než nějakou pitomou básničku. Moje děti zkrátka ječely. Občas jsem na ně zařvala - no musela jsem ten jejich řev přece překřičet, když jsem chtěla, aby mě vůbec slyšely. Občas dostaly na zadek, i nějaká ta facka padla, to když se rvaly mezi sebou. Teď jsou z nich ze všech pohodoví, úspěšní a bezproblémoví lidé, kteří už mají své rodiny. Moc dobře ví, že jsem je vždycky měla a mám moc ráda, rádi vzpomínáme na jejich dětství a na rodinné příhody, nejraději vzpomínají paradoxně na situace, kdy to bylo dost "divoké". Občas jim pro pobavení cituji některé příspěvky z Rodiny, nejvíc se nám líbí ty, jak si některé maminky naivně představují, jak budou své dítě vychovávat jen po dobrém a v bavlnce. Ještě k tomu přecházení silnice - taková nebezpečná maminka, která se s dítětem začne vybavovat uprostřed přechodu pro chodce, by měla být zbavená svéprávnosti. (Nasdneseně) Takovou pitomost snad rozumně uvažující člověk ani nemůže udělat.
Předchozí