Tak já už mám po tom, co můj drahý synek zneškodnil děti ostatních kamarádek a ty už se k nám moc nehrnou, kámošky jen dvě. Jedna má jednoho chlapečka, který si během návštěvy jezdí po zemi se dvěma autíčkama (která si sám přinesl) a druhá má dvě holčičky, mladší stačí ke štěstí magnety na ledničce, klidně si s nimi bude jezdit hodinu a půl, a starší knížky. Klidně přiznávám - ZÁVIDÍM. Závidím, že mohou v klidu uvařit večeri, aniž by jim někdo visel na noze, rvali se, nebo řešili hysterické scény, závidím jim, že si můžou dát kafe a vypít si ho teplé, protože to se mi nepodařilo už aspoň rok (vždycky musím něco řešit, takže mi vystydne) a závidím, že se s manželem můžou bavit o něčem jiném, než co zase dítko komu udělalo a co zničilo