Přidat názor k článku Dneska zlobit nebudem...

Neboj ono se to zlepší, až budou samostatnější, taky se někdy šíleně těším, až se v klidu najím (zatím pomáhají babi a táta, ale i přes ten chaos všedního dne jsem orvaná z toho nejezní-holt jsem ten blb, kterej jak říká Pawlowká se zapomene nažrat, pak luxuju v noci lednici děs-běs), až budu na wc bez asistence svých dvou kvítek, až si sednu k pc a budu vědět, že tam vydržím bez odskakování i víc jak 3 minuty v kuse atd. prostě z těch věcí, kterých jsem si jako bezdětná nevážila. už te´d si občas naši spolu vyhrají a i vystačí, jsou to světlé chvilky, ale jsou, i když občas hry, při kterých mi tuhne krev v žilách, např. bušení paličkou na maso do obývákové stěny, lezení z pohovky na stěnu, tahání eletrických kabelů apod . Od mnoha starších a zkušenějších kamarádek vím, že to období nastane a pak i bude chybět. Sama jsem byla před Vánoci nemocná a měla jsem dděti u babi a těšila se jen, jak se vyspím, no tak byla jsem za noc 3x vzhůru, vstávala jsem po 7. s manželem a pak už nespala, chodila jsem jak mátoha po domě a koukala se na fotky dětí a div , no prostě magor, z toho plyne, že pak si ten čas pro sebe ani neužiju.