Přidat názor k článku Dneska zlobit nebudem...

no já si vzpomněla jak moje kámoška čekala druhé po necelých 2 letech a říkala, jak ji štve, jak se na ni všichni soucitně dívají a litují. Pak jsme spolu byly v parku, obě už zasloužilé doublematky, obě tak děti na stejno a vidíme maminku s dvouletým capartem ve vysokém stupni těhu. A kámoška říká: Ty bláho, já ji lituji, už jen to, co jí čeká a co už my máme za sebou! Jen nedodala před tím půlrokem, že toho máme ještě haaafo před sebou . No jo, je to boj, ale zas na druhou stranu krásný boj a svoje děti miluji a myslím, žee to ví, i když na ně někdy vyjedu. Vždy se snažím potom hned říct, žee je mám moc ráda, ale to, co udělali se nedělá apod. vyvarovávám se říkání, nechci tě vidět, nemám tě ráda apod. No uvidíme, teď říct, jaká je výchova je předčasné, myslím, že nás ještě hodně těžkých chvilek čeká, viz. nástup do MŠ, ZŠ, puberta aj. Tak snadd proplujeme bez větších šrámů na těle i na duši