Milá maminko 1,5 rok staré holčičky. Po přečtení vaše příspěvku mám jasno, k žádnému poradci a už vůbec k vám nikdy nepůjdu. Proboha, co bude ta vaše holčička dělat, až se setká s realitou života? Já mám dva kluky 8 a 6 let. Jsou to moje poklady, které někdy jsou zlatí a někdy prostě normálně zlobí. Já zlobila taky a tak všechny děti na planetě. To totiž člověka formuje. Zlobí, rodiče mu staví mantinely, a tím ho formují. Někdy křičím, protože už nemůžu, ale přesto kluci vědí, že je miluju. Povídáme si, můžou mi říct vše a taky to dělají. Když zlobím já, tak se omluvím a kluci řeknou, to mami nevadí. To je totiž milá maminko život, nejsme roboti, máme emoce a žijeme v reálném světě a ne ve vašem pokřiveném iluzorním světě. Jo a mimochodem, ta vaše básnička je dost uhozená. Zlaté staré dobré básničky. Napiště, až budete mít více dětí a trošku starší, až budete i vy konfrontovaná s realitou. Zatím jste pouze teoretik.
Zdravím.
Předchozí