Přidat názor k článku Dneska zlobit nebudem...

Veškerá předsevzetí, nastudované materiály či naděje,jak budeme vychovávat své děti a jak ony budou potom světový jsou jen toužebné vidiny maminek s malými dětmi. Měla bych takový příklad. Mám kamarádku. Její syn je o 6 let mladší. Když můj syn začal chodit do školy, dostával poznámky za zlobení. Tehdy jsem to brala přímo tragicky. Má kamarádka na to: to je děsivý, můj syn snad nikdy nebude zlobit ve škole, vysvětlujeme mu to, on to ví, že ve škole se nesmí zlobit a mluvit. Jaké bylo její překvapení, když se z něj vyklubal zlobil a problémovec, který měl poznámky na denním pořádku. Potom byl můj syn odchycen ochrankou v supermarketu, jak se snaží strčit do kapsy kouzelné slizové vajíčko. Byla jsem na mrtvici, má kamarádka třeštila oči a říkala: To můj syn by nikdy nic takového neudělal, to je hrozný, skončí ti ve vězení. Uběhly 2 roky a její syn byl přistižen, kterak si cpe do kapsy sušenky u Vietnamců. Zvýšily jsme dětem kapesné a musíme zaklepat, že šok z odchytu naše děti poučil již to neopakovat. Potom jsem zjistila, že můj syn kouká lačně na porno na internetu, má kamarádka lapala po dechu a co Vám budu povídat, rok s rokem se sešel a měla to samé u svého syna...já vím, že je to dlouhý příspěvek, ale obě vychováváme děti naprosto odlišně, děti jsou odlišné, není to zajímavé?