Přidat názor k článku Dneska zlobit nebudem...

Rekla bych, ze neexistuje zadny spravny zpusob vychovy. Na kazde dite plati neco jineho. Taky jsem mela iluze jak budu vychovavat svoje deti a zivot mne vyvedl z omylu. Moje dcera je ukricene dite, ktere je schopne brecet- tedy rvat jako tur (kdyz se nahodou zrani tak to obvykle ani nepoznam, protoze to zni stejne jako kdyz jen breci pro nic zanic). Jako rvouci jsem ji dostala uz prvni den v porodnici, bylo to hrozne, takze to jsem si myslela, ze ma 3-mesicni koliku. Ta skoncila ve 4 mesicich, kdy ji ovsem zacaly rust zuby - mela jednoznacne obtizne prorezavani zubu, takze jsem predpokladala, ze breci protoze ji zuby boli. Ovsem prozrela jsem v jejich dvou letech, kdy ji vyrostla i posledni stolicka. A ona rvala dal. Ted jsou ji 4 a musim rict, ze uz je trochu lepsi, ale presto ma dny, kdy prorve tak 4-5hodin, kdyz to sectu. Proste jakmile se neciti sebe min v pohode (jak fyzicky tak psychicky), tak rve. A ma to po manzelovi. A musim rict, ze vychova u ni jde cestou pokus-omyl. Takze se ji pomalu snazim naucit, ze pocity se vyjadruji slovne. Ale nejde to jen mirne. Musim rict, ze jsem se s ni naucila bozske trpelivosti neb kdo ji slysel kricet, tak se priznal, ze by ji zabil a to myslim doslovne. Jeji rev vyvolava i v sebemirnejsim cloveku skrytou agresi.
Na druhou stranu muj 1,5lety syn je pravy opak. Porad usmev na tvari, uz od mala dokaze nejakym zpusobem sdelit, co potrebuje. A i kdyz se take umi vztekat, tak to ve mne zadne agresivni sklony nevyvolava, proste pockam az prestane. Myslim, ze mit jen jeho, tak mi iluze o vychove zustanou.