Proto pořád tvrdím, že u nás NENÍ dobrá porodní a poporodní péče. Statistiky úmrtnosti ať si soudruzi lékaři dají za klobouk. Statistika je hezká věc, ale vyšší úmrtnost v západní Evropě je dána jinými faktory - např. přistěhovalci atd. U nás jsme pořád zastydli v komunismu, kdy lékař ví všechno a běda se něco zeptat, něco chtít či odmítnout. Psychický stav pořád není brán jako důležitá součást procesu, což je hlavně u porodu naprosto fatální - porodu a první poporodní dny je přece psychika to nejdůležitější!A pokud to naše zdravotnictví není schopno pojmout, není prostě dobré! Ženou nás do porodnic, kritizují domarodičky, nechtějí dovolit porodní domy ani ambulantní porody. A - když přijedete do nemocnice rodit, nemají na vás čas a odfláknou vás, protože mají přeplněné stavy. No řekněte, není to kocourkov? Proč se lékaři tak bojí porodních domů a ambulantních porodů a vystupují zásadně proti, když všude jinde to funguje? Už by nebyli tak důležití? Počátkem 90 let také protestovali proti otcům u porodu. A pak sem četla rozhovor s nějakým Doc. Prof Dr. Csc, ve kterém přiznal, že se tehdy mýlil a překvapilo ho, jak dobře může otec na porodním sále zafungovat.
Předchozí