Trošku mi to připomnělo mě samotnou. Malá se drala na svět 4,5 týdne před termínem a doktoři mi naordinovali císařský řez (důvody měli dobré). Po operaci mi malou na pár vteřin ukázali a pak s ní honem na JIP neonatologii do inkubátoru. Já šla na JIP na gynekologii a na gynekologii (bez mimča, které bylo stále v inkubáči) jsem tam zůstala celkem 5 dní, protože o tom velikonočním víkendu porodilo tolik mamin, že kapacita porodnice byla o polovinu překročená. První den na JIP jsem (jak jsem zjistila později) chytla kombinaci dvou nejneochotnějších sester z celého oddělení, z novorozeneckého JIP mě zapomněli informovat, jak je malé (rodila jsem v poledne a až večer po mém naléhání se šla sestra zeptat, co se děje - nic, zapomněli) - manželovi to všechno řekli, jenže on už pak ke mně samozřejmě nemohl. Dokud jsem se nezačala prosazovat sama, na moje mlíko si nikdo nevzpomněl (ať žije odsavačka). Sice jsem si prosadila, že se budu chodit o malou starat, ale první den to samozřejmě nebylo a ani pak jsem tam nemohla být celé dny.
V okamžiku, kdy jsem se ale k malé dostala na novorozenecké, začalo se všechno lepšit. A na lékaře a sestry na tomhle oddělení nedám dopustit.
Předchozí