Bohužel to tak funguje na hodně místech, plačící děti co jsem slyšela na infekčním, to úplně rve srdce. Kolikrát když jsem procházela zezadu kolem oddělení tak tam plakalo najednou třeba několik dětí, ale tak srdceryvně, až se mi z toho dělalo nevolno. Dneska už bych se taky nenechala jen tak od dítěte vyhodit, ale tehdy jsem byla po prvním porodu, ze všeho vyjukaná, vynervovaná, tak jsem se nedokázala tak bránit, ono to taky není jednoduché, samotná matka v návalu hormonů proti velké přesile negativistických zdravotníků.
Ale ve Znojmě jsem neměla na celou dobu hospitalizace ani na chvíli pocit, že bych někoho obtěžovala, dokonce bych řekla, že byli až dost benevolentní, taky jim ale matky co se starají o své děti ubírají dost práce, takže oddělení pak funguje bez stresu a v poklidu, málokdy je odtud slyšet pláč, samo při nějakých vyšetřeních, odběrech a tak jo, ale je to minimum, dá se tam klidně spát. Ono všechno jde když se chce, ale u některých zařízení mám pocit, že to dělají matkám natruc, něco ve smyslu my těm hysterkám ukážeme, jak se vychovávají haranti
.