Přidat názor k článku Maminky, porodnici vybírejte pečlivě!

Normálně už ani moc nevstupuji do diskuzí, ale tentokrát je to něco, co se mě poměrně dost dotýká..

Nevím jak vy, ale já mám za sebou 2 císařské řezy. Poprvé pro abrupci placenty, kdy jsem já málem vykrvácela a dcera poté několik týdnů ležela na novorozenecké JIP ( byla velmi vážně nemocná) a podruhé pro nepostupující porod (porod trval 24 hodin ), kdy syn by se stejně nikdy neporodil (nepoměr v porodních cestách).

Upozorňuji, že nejsem žádná "cukrová panenka", ale pobyt na JIP měl svá opodstatnění. A v žádném případě jsme tam neležely ( my maminky) jen tak pro nic za nic... V co nejkratším možném termínu jsme stěhovaly na normální pokoje a nikdo z lékařů či nás samotných to nechtěl prodlužovat.

Jsem si jistá, že kontakt s dítětem je nesmírně důležitá věc, ale nezapomínejte na maminky, které prostě s dětmi být nemohou. Viz. náš případ, kdy jsem za dcerou 14 dní pouze docházela, protože byla také ona samo přímo na JIP a zde bojovala o svůj život. Nezlobte se, kdybych se měla ještě hroutit z toho, že moje dcera bude mít problémy díky poporodní separaci, tak pak bych nikdy nezvládla to ostatní.

Neříkám, že je vše v naprostém pořádku, ale my jsme jedni z těch, kteří lékařům za život našich dětí děkují. Bohužel u dcery to nebyl jen problém po porodu, ale ještě 2x potom nám ji lékaři zachránili.

Líbil se mi komentář, který zde zdůrazňoval potřebu silné mámy. Já si to uvědomuji, sama jsem měla problémy všechno ustát a podařilo se mi to díky mému manželovi a díky tomu, že jsem přestala řešit méně důležité věci. Píši schválně méně důležité, nechci je úplně bagatelizovat.

Také jsem chtěla podruhé porodit přirozeně, ale prostě se to nepodařilo a život šel dál. Měla jsem zdravého syna, ten mi to všechno vynahradil.

Se svými dětmi máme naprosto normální vztah, jsou oba velmi empatičtí a jsou to naše milované děti. Svoji lásku jim dáváme od prvního dne najevo a ony nám ji ve velkém vrací zpět.