Zase to stejné téma. V poslední době je toho už trošku moc, o škodlivosti císařských řezů, oddělování dětí od matek apd. Já byla od své dcery po císaři také oddělená dva dny, pak pro změnu jsem ji měla jen přes den a na noc chodila do "solárka". A že by měla nějaké traumata?Víc mi vadí přístup lékařů, a hlavně občas silně zastaralé a neprofesionální názory některých porodních sestřiček. A co by pak měli říkat chudáci maminky adoptovaných dětí?Prostě mám pocit, že každý problém v komunikaci, každá odchylka dítka od tabulek chování, každý psychický problém matky se svádí na císařský řez, oddělení dítěte od matky, nekojení....Já byla od mamky pryč přes dva měsíce, v inkubátoru, chodila za mnou jen na kojení a přesto máme ten nejkrásnější vztah. A to se na mě ještě provinila jeslema, školkou a školní družinou
Ono to je prostě asi pohodlnější svádět všechno na to a na to, než najít skutečné jádro problému. Ano, je mi líto všech maminek, u kterých porod a následná péče v porodnici neprobíhali jak by si přáli, znám to /kolik slz jsem vyplakala jen proto, že malá nechtěla kojit, takového trápení, probdělých nocí, a stejně to k ničemu nebylo, tak nastoupila flaška, koupená hned cestou z porodnice v lékárně-tamtéž skončila i stříkačka na krmení z porodnice a najednou ze mě byla usměvavá maminka s usměvavým miminkem/, ale pro mě je stále prioritní zdraví a život dítěte. Ano, v ideálním světě by žena porodila doma, bez komplikací, za přítomnosti lékaře a PA, okamžitě začala kojit, minimálně až do dvou let, nikdo by nebyl žlutý, nikdo by se nerodil předčasně....jenže v ideálním světě nežijeme. Ano, naše porodnictví má stále ještě co zlepšovat, ale děkuji lékářům za život své dcery a zbytek svého života se trápit nad tím, co bylo u a po porodu? Týrat se tím, jaké následky si dcera ponese, že nebyla hned se mnou?Děkuji pěkně, ale to si raději budeme ten život hezky užívat, radovat se z něj a basta.