Díky za slova útěchy, ale já se skutečně a doopravdy, fakticky a vážně netrápím!
Opravdu jsem článkem nesledovala nic jiného, než upozornit na chybu, s níž jsem vybírala porodnici.
Opravdu jsem myslela vážně, že jakékoli odloučení má na děti větší či menší vliv - a NIKDO, ani jejich matka, nemůže říct, jestli se to nějak neprojeví (třeba až v dospělosti), takže věty typu - "Na své dvouleté, sedmileté, dvanáctileté.... dceři nic nepozoruju", vše je ok, jsou přinejmenším odvážné
Opravdu se v případě potíží z odloučení nejedná jen o to, zda je některé dítě přítulné až závislé a jiné nikoli
Opravdu nemyslím, že z mého dítěte bude psychicky narušený jedinec, třeba však bude mít fobii ze zubaře nebo z pavouků, třeba si bude kousat nehty nebo bude vytrhávat plyšovmu medvídkovi srst - třeba by to však dělal i za jiných okolností...nevím, ale nebojím se toho a nezvracím hrůzou
Opravdu se půl roku nesvíjím s žaludečními vředy z toho našeho začátku, ačkoli to ve mně pochopitelně nějakým způsobem zůstalo, budu se tomu příště snažit předejít (především výběrem porodnice)a stejným způsobem jsem chtěla "postrčit" i budoucí maminky, hlavně prvorodičky.
~ ;((
Opravdu nepláču, kudy chodím - ani tehdy jsem toho moc nenaplakala...
Opravdu nechápu, proč tu polovina protestujících volá cosi o separaci a jejím mizivém vlivu na dítě a myslí tím docházení k dítěti v pravidelných intervalech, nikoli absolutní oddělení
A co se týče maminek a jejich dětí, které na tom byly podstatně hůř - je mi to moc líto a nechci si ani představovat, jak moc na dno si sáhly, ale ony jsou právě ty smutné výjimky, kdy to často jinak nejde
Pokud článek někomu pomohl, jsem za to velmi vděčná
Koho pohoršil, tomu se neomlouvám