Tak to je síla. Obávám se, že v ČR stále dochází k tomu, že "fyzické" zdraví je prioritní, ostatní jde stranou. Pocity maminky, pocity miminka. Aneb vše dobře dopadlo, nikdo neumřel. Chápu, že jsou případy, kdy se holt nedá nic dělat a boj o záchranu dítěte musí vyhrát nad případnou újmou psychickou - ať už maminky, či - v horším případě - dítěte. Oddělení od mámy, u které dítě "bydlelo" nonstop devět měsíců je určitě traumatem pro každé dítě a to i oddělení na velmi krátkou dobu. Jak moc to mimčo poznamená nevíme, ono nám to totiž nedokáže říct a to že nepláče, neznamená, že je spokojené. Moc by mne zajímalo, o které porodnici je tu řeč. Mám za dva měsíce rodit své druhé mimčo (první přišlo na svět v UK a neodnesli mi ho ani na vteřinu, jen mi ho otřeli na břiše, když dotepal pupečník a zabalili nás "dohromady" na moji nahou hruď, aby mimi bylo v teple). Teď mě čeká ale císař a vím, že mi mimčo prostě nonstop nenechají, ani kdybych se na hlavu postavila. Nebýt prvního mimča, které je ještě malé a potřebuje mě, jela bych rodit někam do "civilizace", ale bohužel... tvoje "story" mi trochu připomíná naší lokální porodnici, kde se na porod chystám... můžeš mi napsat na email, o kterou jde? Asi by to trochu změnilo mé rozhodnutí, zda-li přeci jen nevážit cestu trochu dál... díky moc. Katka
Předchozí