Přidat názor k článku Dneska zlobit nebudem...

Článek mi také připadá trochu přitažený za vlasy.
Neumím si představit, že každou svou myšlenku, kterou chci vyřknout - a nemusím zrovna hovořit s dítětem - půl hodiny promýšlím a přeformulovávám.
Dítě vychovávám tak nějak přirozeně, snažím se být autoritativní, zároveň chápavá, pomazlit....... naštěstí mám doma ale toho "plyšáka", takže to nějak moc nemusím řešit.

Píšu sem hlavně proto, že si kladu otázku, jak budou jednou tyto dle knih vychovávané děti fungovat ve škole. Chudák učitelka, až se jí tam sejde 30 dětí a ona bude muset mluvit ke každému zvlášť jeho specifickým slovníkem, přemýšlet, zda dá na první místo podmět nebo přísudek, aby náhodou někomu neporanila jemnou dětskou duši. To se asi doberou nějakého výsledku a děti se toho asi hodně dozví například o nezmarovi, bitvě na Bílé hoře apod.

A mimochodem... ještě pochopím, že je pěkné říkat, že někdo udělal zlou věc, než mu říci, že je zlý. Jako "pohodová" bych ale označována být nechtěla, to by mi sedělo více, kdyby mi někdo řekl, že jsem hodná.

A jdu přemýšlet, jestli toho svýho chudáka hodnýho moc neutlačuju a jestli nekřivím jeho sebevědomí, zda se bude díky mé výchově jednou umět vůbec ozvat.