Jako dítě jsem měla problém začlenit se do kolektivu (no, ono je otázkou, jestli bych ho se svojí povahou neměla tak jako tak) proto, že jsem prostě přišla do "party" jako poslední a ostatní děti se znaly už z těch jeslí, většinou.
Syn chodil do školky od 3 let. Dneska je v první třídě a nedávno mi řekl, že "hlavní partička jsou kluci, co se znají už ze školky" a bylo na něm vidět, že je rád, že někam patří, že má někoho, koho dlouho zná... přitom je taky šílený exot, ale díky tomu, že s těmi dětmi byl opravdu od malička se dokáže přizpůsobit. Mně kdyby někdo v sedmi letech řekl, ať s nima o přestávce jdu hrát karty Pokémonů, tak bych ho poslala někam.