Přidat názor k článku Jakou cenou se dá vykoupit dětský pláč?

Monty, to jsou kecy. Jsou manažerky, který neváhají a odejdou, a vrátí se - když chtějí, tak na manžerskou pozici, když nechtějí, tak třeba blízko, pevná prac. doba, klidnější místo, aby si mohly děti ze školky vyzvedávat a být s nima.
Kariéristky, o kterých píšeš, dávají od 6 měsíců dítě chůvě, a pak se hrozně diví, proč si dítě běží pochouvat bebi k chůvě (matka přišla již domů, chůva na odchodu). Takové dítě také bude upřednostňovat svoje vlastní a materiální zájmy před matkou, až to ona bude potřebovat, jak už tu někdo psal o těch LDN. Dítě, jehož matka do práce musí z existenčních důvodů to pozná, pže té matce je to líto, dítě to vnímá, stejně jako to, když matka dává přednost kariéře před ním - bolavé srdce zatvrdne a napříště nebude mít dost citu, aby jednalo jinak - třeba až samo bude manažerem, tak nebude ztrácet čas návštěvami nemocné matky. Někdy mi těch opuštěných lidí pak prostě není líto.
Mimochodem, lidi, kteří se svým dětem dost věnují, přitahují i ty ostatní, takže když jejich vlastní děti žijí třeba někde daleko, vždycky mají kol sebe dětí a lidí dost - bylo u nich dobře, věnovali se lidem, kamarádům svým dětí, poznali se s jejich rodiči... A když je cokoli třeba, vždy se někdo najde. Jaký si to uděláš, takový to máš.