Přidat názor k článku Jakou cenou se dá vykoupit dětský pláč?

Astrit,
k tomuto:...Valkýro,běhá mi mráz po zádech z toho co píšeš. Je přece dokázané, že první tři roky nejvíce formují osobnost dítěte, jsou prostě nejdůležitější a začít si hrát na matku až když je dítě na základce, mi přijde pozdě. Fakt nechápu...

Mně zase běhá mráz po zádech z matek, které uznávají děti, jen když jsou malé, závislé a roztomilé, užívají si první 3 roky, pak obrečí vstup do školky nebo do školy a od té doby už je děti moc nebaví a berou je spíš jako zdroj potíží a s puberťákem už se neshodnou vůbec. A fňukají, že by ještě chtěly miminečko, protože to bylo tak kráááásný. A znám takových spoustu, jedna moje zámá má tohle vyhnané až do extrému. Myslíš si, že to, co bylo první 3 roky tohle nezničí?
Každý jsme jiný. Já vcelku šílím z batolat, cizím se úspěšně vyhýbám, se svým jsem byla doma do 3,5 roku, i když byla potřeba od 1,5 roku jít do práce, ale bylo by to moc komplikované. Nemůžu ale říct, že bych si tu dobu užívala, spíš jsem to přežívala a opravdu mě nebaví postopadesáté ukazovat stejné obrázky, stavět věž z kostek, plácat na pískovišti bábovičky. Vůbec bych se nezlobila, kdyby tohle dělal část dne někdo jiný.
"Hraní si na matku" vůbec komentovat nebudu, matka buď je anebo není, to, že někdo dá na část dne dítě do jeslí, ještě neznamená, že přestává být matkou. A dítě ve škole tu matku taky potřebuje, takže když si někdo "hraje na matku", tak jenom dobře, pokud to dítě ovšem neobtěžuje, ale nevím, jak by to hraní tedy mělo vypadat, protože společné aktivity se školními dětmi mi přijdou normální a přirozené a ne hraní si na matku.