Přidat názor k článku Jakou cenou se dá vykoupit dětský pláč?

Federiko - promiň, ale Ty fakt žiješ v nějakém jiném a lepším světě.
1. Věříš v soudnost rodičů, co dávají děti do jeslí, 2. píšeš:

"Mimochodem, ty tři čtyři roky je fakt naše vymoženost, všude jinde jsou hlídací paní, jesle atd naprosto běžnej jev.."

a zjevně se domníváš, že když to tak dělají všude, je to tak správně (bolševická demagogie se u nás fakt podepsala na desetiletí) a 3 . v neposlední řadě oponuješ názoru, že názor, který zcela přirozeně napsala autorka v článku, má 99% lidí, kteří s lidmi pracují.
Nemyslím SAMOSEBOU TAKOVOU KRITIKU!
Ale domníváš se, že si Tě každá prodavačka váží, žádná učitelka si o Tobě nikdy nemyslela nic zvláštního a každý doktor Tě ctí, protože mu přinášíš body?
Kdě to žiješ?!
Prošla jsem zdravotnicvím (včetně praxe v jeslích v rámci SŠ), pracuji léta ve školství, o letních prázdninách supluju ve školce, studuju mj. sociálku...
Celá léta se setkávám s "klienty" různého typu.
A všichni ti zaměstnanci zdravotnictví, školství i sociálky dělají buď rádi nebo neradi, dobře nebo špatně, lhostejně nebo s nadšením svou práci. Na klienty - žáky - studenty - rodiče se tváří většinou profesionálně (i ve státních službách jde o byznys), ale co si myslí? O čem si mezi sebou povídají? Co jsou schopni uveřejnit na netu i neanonymně...?
Nebuď naivní, proboha!
Ano, za sebe mohu říct, že mám děti ráda, i zlobivé puberťáky - vycházím s nimi skvěle, vážím si rodičů některých z nich a ráda je vidím, ti další jsou prostě v neutrální zóně "Rodiče" a pak je skupina, o kterých bych nemusela psát články na net, ale romány!!!
Netuší, co si o nich myslím, stejně jako netuší těch 99% pacientů - žáků - rodičů, co si o nich myslí zdravotníci - učitelé..
Ti totiž nejsou od toho, aby své klienty upřímně a bratrsky milovali - je to prostě práce dělaná s různým nasazením, empatií či profesionalitou