Přidat názor k článku Jakou cenou se dá vykoupit dětský pláč?

Federiko, i já věřím, že existují vyjímky, které to před druhým rokem zvládnou, ale je jich podle mě opravdu minimum.
Ale nesdílím tvůj optimistický názor, že každý rodič je schopen reálně a citlivě posoudit zralost svého dítěte. Ostatně jak to posoudíš na půl roce či na roce dítěte? Neznáš jeho city ani myšlenky. Tyhle malé děti navíc žijí přítomností, takže to, že za chvíli přestanou brečet a nějak se zabaví je jejich přirozenost. Ale rozhodně bych si netroufla tvrdit, že následky určitě nemají žádné. Ony můžou být totiž jen jemné, dítě může působit velmi společensky a samostatně.
Sama jsem absolvovala regresi do doby mého narození, kdy jsem byla samozřejmě oddělená od matky a navíc od svého dvojčete. Tu bolest a navíc pocit odcizení, sama v místnosti...A jako rodič moje matka nevěděla naprosto nic. Nedávno jsem si zase v regresi zažila pocity dvouletého dítěte poprvé ve školce, znovu ten silný pocit odcizení, samoty...
A věř mi, že s pocitem vnitřní nejistoty, té prazákladní důvěry v život se potýkám do dneška(hraje tam roli více faktorů samozřejmě, rodiče, povaha, vztah s matkou). Ale vždycky jsem byla považovaná za společenskou a pohodovou.

A k těm paním na hlídání, proč ne? Pokud to někomu vyhovuje...Mě prostě těšilo si své děti formovat sama za pomoci nejbližší rodiny a okolí...A jsem moc ráda, že v tomhle jde ČR proti proudu.