To je krásné téma. Všem, které máte ještě malé děti, ale už jaksi tušíte, že to asi nebude jednoduché, trochu vás potěším. Představte si dvě děti, tak ve věku 7 let, jak nechtějí uklízet. Načež do pokojíčku vlítne matka(já v mladším vydání) a začne vyhrožovat, že jestli si okamžitě neuklidí, tak jim to vyhážu z okna. Odejdu do kuchyně, v pokojíčku je klid, říkám si, asi uklízejí. Za chvíli zvonek, za dveřmi cizí paní, v ruce jakousi známou panenku, že prý z našeho okna lítají hračky. No fakt, moji miláčci mi chtěli ušetřit práci, tak to udělali za mne. ¨
O deset později - neskutečný bordel v pokojíčku, matka jen jako rušivý živel. "Vyneste si ten koš s odpadkama" - nezájem. Tak ztrácim nervy, koš vyklopím uprostřed pokojíčku - tumáte, teď to s vámi pohne. Nepohlo. Matka se slzami v očích sbírá odpadky. Bylo to někdy hodně bouřlivé, udělala jsem jako matka hodně chyb (kdo nedělá?), ale happy end stojí zato. Já jsem se lety poněkud uklidnila a z mých rebelů vyrostli báječní lidé, dokonce i pořádkumilovní, a tyto a podobné situace jsou v naší rodině teď po letech zdrojem ohromného veselí.
Předchozí