Přidat názor k článku Jakou cenou se dá vykoupit dětský pláč?

Monty, vidím to podobně. A jsem přesvědčená, že je to správný postoj. Můj velký syn bude mít 23, úspěšně jsem ho vypustila do života, mám ho ráda jako člověka, ráda se s ním setkávám, telefonujeme často... ale nečiním si žádné nároky na jeho život, teď už je to čistě jeho boj. Pomůžu, poradím, ale nelpím na něm.

Každé matky, která se považuje za jedinou osobu, která to se svým dítětem myslí dobře, odmítá dítě „půjčit“ babičkám, projevuje apriorní nedůvěru ve spolehlivost jiného dospělého člověka, a pěstuje si svůj pocit vyjímečnosti, je mně upřímně líto.

Když vezmu 24/7 a s malým dítětem strávím dejme tomu 80 % času, tak pokud je těch zbývajících 20 % s někým jiným zodpovědným, i kdyby to měla být teta v jeslích, věřím tomu, že ho to nijak negativně nepoznamená.