Syn je na tom podstatně líp. Za prvé vyrůstá v prostředí, který ho neznásilňuje a který jeho zvlášnosti víceméně akceptuje - minimálně jeho otec a já. Za druhý umí prodat to, co je na něm z obecného úhlu pohledu příjemný a sympatický. Má charisma. Občas sleduju, jak na něj reagujou třeba cizí starší děti, v muzeu, na hřišti... on je dokáže strhnout, zaujmout, je přirozeně vůdčí typ. A je zajímavej tím, že je jinej. Holt chlapi to mají jednodušší.