Přidat názor k článku Když jde do tuhého: Dospívající a domácí nepořádek

Jo, přesně tak. Jednou jsem nevydržela a byl ten tzv. letecký den. Pak nevydržel manžel a šel ven uklidit naši "výzdobu". Ani to s ní nehlo. Vlastně jo, rozzuřilo ji to k nepříčetnosti. Nejlépe fungovalo, že si mohla vodit návštěvy opačného pohlaví - ale zásadně jen a pouze do svého pokoje. Uklizeno bylo 100%. Jenže než jsem na to přišla, protože se mi příčilo jí něco takového dovolit do takového bordelu.
A nejhorší na pubertě mé dcery bylo, že pořád zkoušela, jak se zachovám při tom, co vyvede. A že vyváděla a kolikrát jsem žasla, jak to, že ona - taková chytrá a inteligentní, dokáže vymyslet takové hrůzy.
Tyto její "testy" mě fakt ničily a mockrát jsem se bála, že to třeba přežene a neukočíruje. A potom bylo taky děsný to vytyčování a následné dodržování hranic - neustále se je snažila pošoupnout o kousek dál ve svůj prospěch a o každý centimetr bojovala jako lev - jenže to já taky.
No a teď začíná syn - bohužel bordel ho nechává v klidu a klidně si tam přivede kamarády /on to vůbec nevidí/, kvůli úklidu nádobí je hodinová debata, zda je to ode mne morální tento úkon po něm chtít a zda by nebylo lepší, aby to udělal mladší brácha a šmahem mi vyjmenuje, co v posledním roce udělal navíc než brácha a že ho tudíž vykořisťujeme. Když řeknu - ukliď si prosím ten stůl, tak se na něj podívá a řekne - a jakej?
Ach jo a to je začátek.