Já si myslím, že postup Míly je jednak správný a jednak obdivuhodně zvládnutý... Ono je někdy velmi těžké důsledně dodržet výchovný postup i když jsme o něm přesvědčeni, že je správný. Ale vím, že našemu dítěti je ouzko a rádi bychom mu pomohli. Ale nesmíme ustoupit - David si měl možnost "cvičně" zkusit, co by to reálně znamenalo "být bezdomovcem" a právě pro svůj nižší intelekt byla pro něho tato cesta "vlastního prožitku" srozumitelnější, než mu jen leccos vysvětlovat slovně.
Pracuji na internátě střední školy, kde máme jak učební obory s maturitou, tak běžné učební obory, ale i obory pro děti z praktických škol, takže si myslím, že mám s prací s těmito dětmi - trochu mentálně a sociálně hendikepovanými - bohaté zkušenosti. A mohu potvrdit, že mnohé věci jim nemá smysl verbálně vysvětlovat, prožitek je pro ně mnohem lépe pochopitelný a zapamatovatelný.
A v rodině Míly mám pocit že má David velmi bezpeční citové zázemí, teda že tento "bedomovecký" pokus mohl zvládnout bez pocitu "vyhození" nebo "odmítnutí". Jak to Míla popisuje, tak mu bylo jasno, že pokud mu bude hodně ouvej, může za mámou a tátou přijít zpátky....
Držím palce, aby i další výchova a soužití s Davidem byly takto perfektně zvládnuté a aby David našel své místo v životě.
Simča
Předchozí