Přidat názor k článku Kdo nepatří do zvláštní školy

Nemám přímo vlastní zkušenost, ale napíšu, jak to probíhalo ve třídě synovce. Starší bratr má 3 kluky, první dva jsou od sebe jeden rok. Chodili na stejnou ZŠ. Když šel do 1.třídy mladší synovec, přiřadili k nim do třídy trošku problémovějšího žáka. Bylo to pod hesly intergrace, nediskriminovat, šance pro každého apod. Zpětně to bratr vnímá tak, že paní ředitelka si chtěla udělat dobrou reklamu. Ze začátku s tím souhlasili všichni rodiče - je dobré dát dítěti šanci, spolužáci pomohou a aspoň se k takovým dětem budou umět chovat....Pak se to začalo vyvíjet tak, že rodiče, učitelka i děti byly zoufalé. Navíc děti se i bály chodit do školy. Kluk normální výuku nezvládal, učitelka měla od ředitelky nařízeno se mu víc věnovat (i na úkor ostatních). To vedlo k tomu, že se začali ve výuce opožďovat (oproti předchozímu roku, kdy byl v 1.třídě starší synovec, nabralo zpoždění 3,5 měsíce). To, co učitelka nestihla naučit děti ve škole, museli stíhat rodiče doma. Švagrová sice nepracovala, ale i tak toho bylo víc než dost. Pracující rodiče nestíhali už vůbec, museli zrušit víkendy a děti v podstatě buď byly ve škole nebo se učili doma(žádný volný čas), to taky na náladě nikomu nepřidalo. Zašlo to tak daleko, že učitelka se v podstatě věnovala jen problémovému dítěti, buď se ho snažila něco naučit nebo řešila jeho záchvaty vzteku (válení se po zemi, mlácení hlavou o zeď, bití ostatních dětí), hodiny hudební a výtvarné výchovy začaly probíhat stylem "děti malujte si něco, zpívejte si" a ona zatím doučovala problémového žáka to, co nestihl v jiných hodinách. Rodiče se začali bouřit a chtěli, aby dítě bylo přeřazeno do zvláštní školy. Ředitelka o tom nechtěla ani slyšet a kvůli tomu, že se jednalo o romské dítě, mluvila o rodičích jako o rasistech. Pak začalo přibývat fyz.napadení ostatních dětí, až dvě děti skončily v nemocnici. A tímhle se to dá se říct vyřešilo, kluk přešel na zvláštní školu (jak se mu tam daří, nevím) a výuka se vrátila do normálu.

Osobně jsem pro integraci, ale ne za každou cenu. Musí na ni být vytvořeny podmínky a to nejsou (v tom naprosto souhlasím s autorkou). Na to, aby byly vytvořeny podmínky, jsou potřeba peníze a ty nejsou a nebudou (pracuju ve zdravotnictví a tam je to s financemi totéž), protože je "potřeba" nakupovat stihačky zralé do šrotu, realizovat "výhodný" projekt opencard aj. velmi užitečné věci, které mají "budoucnost"

Pokud jde o učebnice - tomu, co vidím u synovců, říkám salát. Chybí každá pátá stránka. Na nové učebnice peníze nejsou.

Syna máme v 1.třídě ZŠ, s výukou (resp. s tím, jak paní učitelka výuku vede) jsme nadmíru spokojení. Děti učí hrou, v řadě předmětu děti nesedí v lavici, ale s učitelkou v zadní části třídy na koberci. Dělají různé projekty, paní učitelka se do nich nesnaží natlouct kvanta zbytečných informací, ale klade důraz na to, aby mysleli. Oceňuju, že máme užitečné domácí úkoly, které jsou zaměřené na to, aby dítě (popř. s rodičem) našlo o tématu informace a nějak je zpracovalo. Nemáme domácí úkoly, kterými trpí nejmladší synovec, typu spočítej 5+2 a nakresli 5 sluníček a 2 berušky (takhle těch příkladů dostanou deset a je z toho kreslení 50 sluníček, 20 autíček .... a dítě už ke konci vidí rudě ). Oceňuju i to, že paní učitelka zrušila klasické třídní schůzky a nahradila je individuálními rozhovory s rodiči, tak má možnost věnovat každému dítěti potřebný čas (ne jako na klasických schůzkách, kde učitelka 50 minut mluví jen o problémech jednoho dítěte a ostatní rodiče tam zívají nudou).