Přidat názor k článku Kdo nepatří do zvláštní školy

Sama jsme řešila problém menších rozměrů ,ale vycházející ze stejných kořenů.
V běžné základce vzdělávací proces probíhá tak do druhé lavice.Ostatní žactvo,nevyrušuje-li,prochází s trojkami,vzděláváním nezasaženo.Jsou vyučováni ti(spíše ty),které to těší,jsou úspěšní a vlastně to ani nepotřebují,zvládli by to jen nasáváním ze zadní lavice při mimochodném čtení Harry Pottera.I paní učitelku víc těší komunikovat s dětmi,u kterých vidí zpětnou vazbu,než s těmi truhlíky,kterým se po několika letech ta vyjmenovaná slova nedaří vtlouci do hlavy.
Troufám si říci , že praktická integrace dětí s běžnými poruchami učení taky dost pokulhává.
Řešit za této situace integraci zvláštňáků mezi záklaďáky je pitomost nejhrubšího zrna.Paní ministryně,která mi leží v žaludku již od bezohledného prosazování státních maturit,připomíná maloměstskou paničku,která bude integrovat "aby nás sousedi nepomlouvali".