Přidat názor k článku Kdo nepatří do zvláštní školy

Někteří asi vědí, že mám syna, kterému odborní psychologové v předškolní době predikovali nevzdělavatelnost pro extrémní nesoustředěnost v rámci LMD a ADD-H, které byly založeny na prokázaném neurologickém nálezu. V důsledku toho byl měl navíc silné problémy se čtením, psaním, TV, VV, logopedií... SpMŠ mu navrhla zvláštní, dnes praktickou školu.

Odmítli jsme a začali hledat ZŠ, která by ho integrovala, primárně z křesťanských kruhů, kam patříme. Jedna nás odmítla, druhá přijala tak trochu na podmínku. Dostali jsme skvělého třídního, který se o problémy dětí s poruchami zajímal a vůbec pedagogika byla pro něj celý život. Byl tehdy svobodný... Věci bral klidněji, ignoroval třeba to, když kluk nechodil v bačkůrkách (chodil často bos) a jiné věci. Myslím, že už tehdy měl kluk docela přímé srdce, ale měl šílené nápady, impulzivní.

Pro nás to znamenalo VŠECHNO dělat ještě jednou doma a v podstatě se syn učil 3hodiny doma. Škola byla OD POČÁTKU nastavena jako rodinná, a elektivní (tj. vlastně všichni rodiče si jí zvolili) a na základě toho byla domácí práce považována za normální. Samozřejmě, že ne ty 3 hodiny , ale i tak dost. My jsme mj. četli nahlas 6 stran denně, čásst společně, kvůli dvojímu čtení a sytetické metodě, kterou si syn "vybral", psal pomalu a do 4 třídy do řádek 1-1,6 cm (2x větší písmo, vynechával řádku), orientace ve stránce a grafická úprava pod psa.

To že si rodiče školu vybrali zdaleka neznamenalo, že všichni ze stejných důvodů. Byly tam děti hodně chytré, jeden kluk četl ve čtyřech jazycích již v první. Bylo tam pár dětí z mnohojazyčných rodin, některé "manažersky migrující" mezi ČR a např. USA. Byly tam ale děti problémové, děti z rodin hodně sociálně slabých (samoživitelky), děti z rodin na hraně sociálky apod.

Přesto to pan učitel zvládal, ale stálo ho to všechno. A počítalo se dost s podílem rodičů na práci školy. Ale zase byl program tak pestrý, že jsme občas přemýšleli, kdy se vlastně učí. (Ono to trochu platilo, umožnil to původní VP Obecná škola, který byl méně nacpaný, zase to znamenalo víc doučit před přijímačkama a v primě). Ale třídní prostě pro třídu žil. Bral to jako poslání. Škola si navíc hodně dobře hlídala sé finanční nároky za integrované dítě.

Hodně pomohla medikace, která znamenala naprostý zlom, i když paan učitel s ní moc nesouhlasil. (Vtipkoval, že kluka posíláme "zdrogovaného" do školy, ale akceptoval to.)

Někdy ve třetí jsme se doslechli největší pochvalu: "Vychované dítě s LMD se pozná"

Ve třetí - čtvrté třídě se kluk skamarádil s jedním z nejchytřejších kluků a to ho začlo tahnout dopředu. Myslím, že tam fungovala aliance vyděděných, možná trochu i ochrana a ochota naslouchat. Díky individuálnímu plánu měl sice po všechny roky 1 (škola hodnotila mírně a navíc zde užila i individuální klasifikace), ale začalo mu to už jít. Tak jsme začali zvažovat gympl. PPP souhlasila tak napůl, inteligence OK, ale báli se zátěže.

U nás zavládl Churchill: Krev, pot a slzy. Od konce 4. třídy začala příprava, znamenala kurz matiky u nejskvělejšího kantora všech dob (můj třídní z gymplu :) ), přípravy na primárním cílovém gymplu, Zkouškách na nečisto, náklady kolem 7000 Kč, mamka znovu doma. Výsledek: Přijat na 2 ze tří gymlů bez odvolání. Taky změna ošetřujícího lékaře.

Zvolili jsme lehčí gympl a kluk je spokojený, má vyznamenání a učí se už sám. Akorát potřebuje občas věci přečíst, protže sluchem přijme mnohem více než očima. Píše pomaleji, ale už to jde a čtení od 4. třídy je už skoro normálně rychlé, jen nedočítá koncovky apod. Podle poradny speaker nebude (i kvůli přetrvávajícím problémům v logo). Trochu problémů mu dělá oblékání třeba po TV, uhlídat sešity a svoje věci (má to teď komplikované malým bytem a stěhováním). Ale jde mu to.

Můj názor je, že integrovat je třeba, ale škola by měla určit, do jaké třídy z paralelek, odlehčit tu paralelku, těžší případy by měli mít asistenta a musí tu být práh spolupráce s rodiči.