Přidat názor k článku Kdo nepatří do zvláštní školy

Neodlifrovala. Ono to bylo tak: školy zvláštní, dneska speciální, byly hlavně ve větších městech. Pokud to ale do té školy bylo daleko a pro rodiče by bylo neúnosné, aby tam dítě dojíždělo (ono to něco stálo i za socialismu), tak kantoři to dítě nechávali v normální škole, dítě občas propadlo a končilo třeba v 7. nebo 8. třídě, z ní pak šlo do učení.
Různé dys... se neřešily, dítě bylo prostě jiné. Co se ale řešilo, bylo chování. Nějaká LMD? Poud dítě povykovalo nebo začalo lítat po třídě a dělalo bugr, nejdřív ho kantor napomenul, a když to nepomohlo, vyšil u pár facek a napsal u poznámku. Dítko přišlo domů a od táty chytlo druhou, že ve škole zlobilo. Rodiče většinou kantora podpořili, šlo jim o jejich dítě. Dneska máme plnou hubu demokracie, ale z kantora děláme voly a slouhy pro děti. Kantor má učit, ne krotit zpovykané frocky.