Je videt, ze vas tema rozcililo,
a podle me celkem zbytecne, s batolaty a miminky je velky stres a malokdo ma dostatek trpelivosti, kdyz deti rostou, tak je to vic fajn. Ja si s moji dcerkou zacala rozumet az po narozeni druhe, do te doby byla spis na "tatinka". Byla a jsem s ni doma, protoze nechci propast zadny okamzik s ni a s jeji sesrickou, vidim na me mame, ze se ji to nepodarilo(neustale nas nekam skladala, k babicce a tak), neuzila si nas "naplno" a ted cce maximalizovat jako babicka a divi se, ze ja k ni deti "odkladat" nechci. Je bajecne mit par hodon klidu, dokazu to pochopit, ale maminkou jsem jen a jenom ja a nechci promarnit ani moment, protoze se toto obdobi nikdy nevrati a i kdyz pak prijdou vnoucata, nebude uz to "ono".
Tak to ale citim ja, neznamena to, ze pak vsichni musi pocitovat to same. Maminky, ktere davaji deti do jesli neodsuzuji! Kdyz chce maminka, z jakehokoliv duvodu do prace, ma to udelat, protoze se musi citit dobre a v pohode, aby bylo v pohode i miminko! Neverim tomu, ze je na svete maminka, ktera by dala prednost necemu jinemu, nez-li poterebam sveho ditete.
Co se tyce autorky clanku, nelibi se mi moc, jaky ma postoj. Ja sama bych nepracovala pro instituci ve kterou neverim a kterou neschvaluji, pro male deti je dulezita jistota, kde ji ma vzit, pracuji li v jeslich lide, kteri v to co delaji nemaji duveru???
Kazdopadne deti v celem svete navstevuji jesle a plakat nutne nemusi! Ja bych se spis, jako spravna ucitelka/vychovatelka ptala, co delam spatne, kdyz ty deti placi.